Reklama
Reklama
Batyskaf Trieste
Wikipedie

Překvapení pro vědce i laickou veřejnost!

23. ledna 2016 04:00 / Zprávy
Před érou vesmírných sond, tedy před 4.10.1957, kdy byl vypuštěn první sputnik, neměl člověk příliš možností jak zkoumat vzdušný obal Země. Technika prostě nebyla na dost vysoké úrovni, aby dosáhla až třeba do stratosféry, tedy do vrstvy atmosféry nacházející se ve výškách 11 až 50 km nad hladinou moře.

Pokusy o její dosažení pochopitelně byly, ale žádný nebyl úspěšný. Až v roce 1931 dosáhl stratosféry švýcarský vědec Auguste Piccard (28.1.1884- 24.3.1962).

Úspěchu, kdy vystoupal do výše 16.770 m, dosáhl ve svém speciálně konstruovaném balónu plněném vodíkem. Pod balónem byla zavěšena rovněž speciálně konstruovaná gondola pro dvě osoby. Piccard si uvědomoval, že v takové výšce bude velice nízká teplota a tak vymyslel prostý trik. Gondola byla natřená z poloviny bílou barvou a z poloviny barvou černou. Ohřívala-li se gondola příliš, natočil ke slunci bílou polovinu (bílá odráží teplo) a když v gondole teplota klesala, tak nastavil slunečním paprskům černou polovinu (černá teplo naopak pohlcuje) a gondola se zahřívala.

Po úspěchu s výletem do stratosféry se vědec rozhodl pokořit i největší známé hlubiny oceánů, tedy Mariánský příkop, který se nachází východně od Mariánských ostrovů, poblíž ostrova Guam. Jeho hloubka podle posledního měření činí 10 994 m pod hladinou severního Tichého oceánu.

I pro ponor pod hladinu oceánu muselo být zkonstruováno speciální plavidlo, batyskaf. Batyskaf postavili podle Piccardových návrhů v loděnicích v Itálii v roce 1953 a pojmenován byl Trieste. Skládal se z plováku, naplněného benzínem, který je lehčí než voda, pro dosažení potřebného vztlaku. Pod plovákem byla umístěna tlaková kabina pro posádku.

Aby kabina tlak vydržela měla 12,7 cm tlusté stěny a vážila 13 tun. Okolí mohli výzkumníci pozorovat přímo, a to oknem, který tvořil blok plexiskla, jediné tehdy známé látky, která by odolala obrovskému tlaku v hloubce přes 10 km. Plovák rovněž obsahoval vodní zátěžové nádrže a dvě nádrže umístěné vpředu a vzadu, které byly naplněny devíti tunami ocelových broků. Nádrže měly z bezpečnostních důvodů elektromagnetické uzávěry pod stálým proudem. Při přerušení jeho dodávky se komory otevřely, zátěž se vysypala a batyskaf vystoupal k hladině.

Toto technické řešení umožnilo volný pohyb plavidla, které nemuselo být spojeno s mateřskou lodí žádným kabelem a mohlo klesat či stoupat podle pokynů posádky.

Tehdy již téměř sedmdesátiletý Auguste přepustil své místo v gondole svému synovi Jacquesovi. Ten přibral jako druhého člena posádky poručíka Dona Walshe z amerického námořnictva.

23. ledna 1960 dosáhl Trieste, po téměř pěti hodinách klesání, dno příkopu. Přístroje ukázaly hloubku přes 11 km (11 521 m). Tento údaj byl však později upraven na 10 916 m.Oba výzkumníci strávili na dně kolem 20 minut a poté zahájili výstup, který trval 3.15 hod.

Největším překvapením pro vědce i laickou veřejnost bylo zjištění, že i v takové hloubce, při obrovském tlaku a bez slunečního svitu panuje život. Piccard s Walshem totiž na dně pozorovali mořské jazyky a platýze, kteří dokazovali, že i obratlovci mohou žít na tak nehostinném místě  
slj | inStory.cz
KOMENTÁŘE

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Rozvod u Lucie Vondráčkové? Co se tam děje?

Celebrity

Z téhle krásky si sednete na zadek! Ruská modelka je

Sport

Chudák Schumacher! Je na tom špatně a rodina dál